Ven ze samoty na světlo z temnoty aneb když samota bolí

Každý z nás má rád chvíle samoty, kdy potřebuje na chvíli únik z tohoto hektického světa a nutí nás to odpočinout si od všech zahlcujících informací, chaosu, neklidu a nekonečných zvuků, které nás dráždí a rozčilují. Téměř každý na to máme svou techniku, někdo si do ruky vezme knihu, jiný zaleze do garáže a jde něco kutit, další musí vyjít ven někam do lesa.

Pohroužíme se do svých myšlenek a pak občerstveni klidem, který jsme si užili a naordinovali pokračujeme dále.
To je ta ozdravná samota a ta je v pořádku, ale co když je to samota, která nás ubíjí a tahá dolů níž a níž?

Pak je na čase si to přiznat, že to tak je a je nutno začít konat.

Ne každý má ale tu sílu a vůli jít ihned mezi lidi.

Jaká technika je účinná, abychom nesklouzli k něčemu nezdravému a toxickému ? Každý z nás má dar pro něco jiného.

Jedna z mnoha možností je psát. Někdo má dar slova a z pouhých myšlenek, které mu celou dobu víří v hlavě dokáže vytvořit poutavý příběh nebo napsat knihu. A pokud má odvahu s tím jít ven, může být vzorem či inspirací pro jiné, kterým může tato technika pomoci. Ne každý však toto zvládne, byť by to bylo pouze napsat pár slov o tom, jaký byl den a v bodech, co se v něm událo.

Další technika je zaměstnat ruce. Hlavou nám chvíli ještě mohou vibrovat smutné myšlenky, ale nakonec nás pohltí proces tvorby a pokud se tomu poddáme, nakonec přesuneme myšlenky tímto směrem a opět začne fungovat ozdravný proces. Smutné myšlenky jsou zastíněny soustředěním se na vytvářený produkt a bolest ustupuje a pokud je možnost se o produkt s někým rozdělit, případně jej někomu věnovat, tak bolest naprosto ustoupí radosti.

A nezáleží na tom, zda se jedná o upečenou buchtu nebo o vyrobenou polici.

V neposlední řadě je to pobyt venku. Ne nadarmo se říká, že kam nechodí slunce, tam chodí lékař. Má to své opodstatnění. Ne vždy sice svítí, ale už jen ten pobyt a pohyb nakopne natolik, že z toho žijeme dalších mnoho hodin.

A což teprve, když venku uvidíme květy, které nás pohladí svou krásou nebo nás rozněžní procházející skotačící štěně, které začíná objevovat svět. To teprve ucítíme ten hřejivý balzám na naše rozjitřené nervy.

Jaká z těchto technik je nejpřijatelnější pro tebe ?

A při které činnosti se nejvíce uleví tobě?